Sezóna 2010 odstartovala…

Rokytnice nad Jizerou je malebné horské městečko, plné turistů, penzionů, hotelů a na náměstí je parádní music club a kousek vedle Četnická stanice Saint-Rokytnice, což spolu zdánlivě nesouvisí. Naše první letošní hraní se konalo v pátek 22.ledna v uvedeném klubíku. Kolem deváté večerní jsme mysleli, že ani hrát nebudeme a dojde na pověstnou scénku Járy Cimrmana – Vichr z hor, kdy v tichosti sbalíme a zmizíme :-). Nicméně postupem večera se klub celkem solidně zaplnil a vše proběhlo tak jak má. Velice mile nás překvapilo, kolik lidiček za náma dorazilo z poměrně vzdálených Roztok, Kruhu, Libštátu a Bělé, jste moc hodní, děkujeme. Pěknou atmosféru však pokazila hlídka strážců zákona, kteří odvlekli pár mladíků, jelikož se v klidu bavili a popíjeli u toho pivko, panejo, to se přece nesmí, v našem státě by Vám kluci spíš prošlo, kdybyste si venku šlehli nějakej sajrajt do těla, nebo vzali sprej a postříkali půl náměstí, což je u nás celkem legální činnost. Ale dát si v sedmnácti pivko, to přece nejde, rostete pro kriminál… Malinko mi to připomnělo slavnou knihu Jana Pelce – A bude hůř…

Po náročné cestě z Rokytnice, kdy nechyběla tradiční zastávka v nonstopu, jsme se v sobotu probrali už malinko zmačkaní, ale přesto jsme posbírali zbylé síly a nástroje a jeli hrát na kulatiny kamaráda Právka. Krásná oslava, hromady jídla a kbelíky pití, prostě fajn večírek. Jen ty neděle kdyby šly nějak škrtnout, smazat a odstranit :o). Ještě jednou díky všem, se kterými jsme se během tohoto víkendu potkali a příště zase čágo !!!

Vymetem všechny plesy…

Ano, je z nás definitivně plesová kapela. ISŠ Vysoké nad Jizerou pořádala v pátek 5.února maturiťák a studenty napadlo pozvat si na tento večírek nás. Většina ošerpovaných zažije takovouto událost jen jedenkrát v životě, tak doufáme, že jsme Vám tento zážitek naší hudbou nepokazili :-). Je to zvláštní, kam se dnešní doba posouvá, nikdy bychom nevěřili, že bude na plese fungovat třeba Známka punku, ale vývoj brzdit nebudeme, naopak to je pro nás jednodušší, pančto se nemusíme učit hrát polky a valčíky. Všem maturantům přejeme úspěšné složení zkoušky z dospělosti a ničeho se nebojte, život máte před sebou a pokud budete mít stále veselou mysl, jako my, tak nikdy nezestárnete. Během přestávek jsme totiž s Chomanem chodili voplendovat po sále a zjistili jsme, že se mezi maturanty, tedy mezi našimi vrstevníky, cítíme už 15 let stále stejně mladí !!! Prostě muži nestárnou :o).

V galerii už jsou nahrané čerstvé fotky, tak se můžete kochat. Děkujeme za pozvání a těpic.

Fotky z Branné jsou v galerii.

Hasičský bál, jenž se konal v sobotu 13.února v Horní Branné, je již minulostí. O plesovou atmosféru na rozjezd se skvěle postaralo DuoPe a následně jsme v rockovém rytmu dovrzali ples my. Pořadatelům vřele děkujeme za výbornou večeři a za donášku piva až na podium, Vám ostatním se klaníme za to, že jste na bále tolerovali poněkud netradiční muziku. Normálně bych sem napsal ještě klasicky vypečenej příběh ze zákulisí, jenže při vzpomínce na sobotní žranici jsem dostal šílenej hlad, tak pro tentokrát promiňte :o).

Rokytnice nad Jizerou

Zima je letos skutečně už moc dlouhá. Naše teplomilná kapela jela v sobotu 20.února opět hrát do hor, do Rokytnice, do klubu Kino, do prdele to je zima. Když jsme zde hráli v lednu, tak nám turnovsko-boleslavská sekce kapely málem umrzla – klikněte SEM, pokud se chcete dočíst více. Jinak hraní proběhlo v pořádku, na podiu bylo asi 60st. nad nulou, což je furt lepší než mráz. Děkujeme všem dorazivším a věřme v brzké jaro...

ROZTOKY - děkujeme !!!

Energie na prodej, která z Vás stoupá vzhůru, Temelín by záviděl a měl z Vás noční můru… Letošní již čtvrtý ročník maškarního candrbálu vyšel na sobotu 6.března. Tolik lidí místní sokolovna snad ještě nezažila. Všichni jste byli naprosto úžasní a slovy nejde popsat to, co na podiu cítíme při pohledu do sálu, který je narvaný od první do poslední písničky. Kdyby tak bylo možné tento omamně slastný pocit zakonzervovat, a když je člověku špatně, tak z toho čerpat novou sílu. Zrovna dneska bych si jednu takovou konzervičku otevřel… Obrovský dík patří všem zúčastněným a dvojnásobné poděkování nádherným a nápaditým maskám. Co šlo, to fotografové nafotili a naposílali mi celkem 700 fotek, kteréžto jsem po veliké námaze zredukoval na 200. Návrat domů v 7 ráno už nebyl tak optimistickej, ale co bysme pro tu kulturu neudělali, že :o).

Choman básníkem...

Jak bývá dobrým zvykem, v sobotu večer je třeba vyrazit mezi lidi... Nemůžeme přeci furt sedět doma. Odpoledne tedy volám Chomanoj, že by jako bylo záhodno zajít do Kruhu do šenku, kde se konají vepřové hody. Slovo dalo slovo a v půl osmé už jsme měli na stole první orosené pivko, zabíjačkovou polívku, tlačenku a všemožné pochutiny. Následoval krásný večírek s kytárkou a až do ranních hodin se lokálem nesly nejrůznější songy od Bobří řeky. Během konzumace půlkilové porce pořádně prorostlého ovaru se Choman pousmál a povídá: "Musím začít hubnout, ráno při zavazování tkaniček mně praskly kalhoty...". Od tý doby už s ním nebyla kloudná řeč a dokud neusnul, tak stále něco sepisoval. Výsledkem je následující báseň, kterou Choman považuje za skvost české literatury:

dneska ráno při ohybu
udělal jsem velkou chybu
gatě zapnul, upnul břich
ejhle praskot - leze řiť
situace vážná jest
času málo - musím jet
náhradní tu řešení
v skříni džíny složený

Martinice

Kapela stárne, publikum mládne :-)

Zatímco převážná většina našeho bandu dospěla do kristových let, tak pod podiem to vypadá přesně naopak. V sobotu 10.dubna jsme se o tom přesvědčili v Martinicích - při pohledu do prvních řad by si oko mlsouna jářku užilo :o). Mimo uvedený věkový skok (jeviště versus hlediště) jsem tento večer došel ještě k jednomu prazvláštnímu zjištění. Byl jsem jediný z celého teamu kdo nemusel řídit, tedy jediný konzument nápojů omamných, což mi mnohý spoluhráč jistě záviděl, ale já ze solidarity nepil taky (téměř), páč mě to prostě samotnýho nebaví. Ovšem největší legraci jsme si s Chomanem užili cestou domů, kdy v rádiu pouštěli humorné scénky Šimka a Grossmanna, konkrétně TUTO – při poslechu si všimněte dokonalosti těchto mistrů při tvorbě nového šlágru. Jejich kritika tehdejší pop-music sedí přesně i na dnešní hudební scénu…

Roztoky - prvně s Vendy

Byl první Máj, byl lásky čas… To sice pravil klasik, ale pod rozkvetlou třešní se každej chlap zesměšní, takže my jsme zvolili tento datum jako oslavu kulatin.
První šedivé vlasy, náročné a nekonečně dlouhé kocoviny, noční studenej pot na čele, budíme se ráno v sedum (ač můžeme spát do oběda), vysokej tlak a nízký sebevědomí… Mohl bych jmenovat spoustu příznaků stárnutí, které na sobě začínáme pociťovat, ale nezapomenutelná atmosféra, kterou zažíváme na podiu, nás opět vrátí do let jalovejch a doufáme, že nám to vydrží ještě alespoň dalších PĚT úchylných LET !!! Kdybychom zde měli poděkovat jednotlivě všem, kteří nám celé ty roky drží přízeň a všem, kteří nám pomohli v jakémkoliv smyslu, tak bychom se uděkovali. Berte prosím toto ohromné DÍKY jako náhradu za slovy nevyjádřitelný pocit vděčnosti a úcty ke všem našim kamarádkám a kamarádům. Vážíme si všeho co pro nás děláte.

Utírám slzu a píšu dál. Náš band se rozrostl o další dívčí tvář, krásný hlas a akustickou kytárku, neboli o Vendulku Jeriovou. Budeme se ze všech sil snažit v této rozšířené sestavě dělat pro Vás nové oduševnělé písně a šířit tak klid a lásku celým krajem :o). Nyní ještě malinko statistických dat. Je to k nevíře, ale za těch pět let jsme stihli následující:
- odehráli jsme 161 zábav, koncertů a večírků
- navštívili celkem 56 různých obcí, měst a jejich sály a taneční parkety by mohly vyprávět…
- strávili jsme spolu téměř 2000 hodin, což je čtvrt roku v kuse
- najezdili 7000 km
- vypili… taková čísla se sem nevejdou :o)

A po tomhle všem se Moclik v sobotu před hraním hluboce zamyslel a pravil: „Napadlo vás někdy, proč se vlastně ty zábavy dělaj ?? Polovina lidí přijde kvůli chlastu, druhá polovina očekává nějakej románek, třetí polovina ani neví, že přišla. Všem je druhej den strašně blbě a těch pár tupounů na podiu si myslí, že všichni přišli kvůli nim…“.

Nový Bydžov

V sobotu 15.května jsme předskočili před kapelou Unisono v Novém Bydžově. Ohromný sál se počal zaplňovat už kolem osmé večerní, což v našich končinách nebývá zvykem. První sérku jsme hráli spíše pro sedící publikum, ale co by měla říkat Česká filharmonie, což jsou též prvotřídní muzikanti, a v životě na ně nikdo netančil. O přestávce za námi přišel zvukař Honza, že prý paráda, že se už dlouho takhle dobře nepobavil, tak nevíme, jestli to máme brát jako lichotku ?? :-). Následující sérka už zvedla pár lidí ze židlí, páč všichni evidentně zjistili, že i druhá půlka našeho vystoupení bude stejně slabá jako ta první a nemá tedy cenu déle sedět a očekávat nějaké zlepšení :o). Mile nás překvapila prouhatá děvčata, která vážila cestu vlakem z Kérkonoš až do kraje, holky moc děkujeme.

Návrat domů… To byste nevěřili, ale celou cestu z Bydžova až do Roztok nenarazíte na jedinou benzínku a to je tedy veliká díra na trhu, z čehož by si provozovatelé čerpacích stanic měli vzít ponaučení a alespoň jednu zde postavit, abychom nemuseli zajíždět až do Jičína… Na úplný závěr mého elaborátu mi dovolte malou otázku: Víte, jaké je nejhorší povolání na světě ?? Kdysi mi přišel mail, ve kterém toto nechvalné prvenství odnesli čističi potrubí nějakého plynovodu v Bolivijském pralese, neb kdo tam přežil uštknutí hadem, toho dojedl krokodýl. Nicméně správná odpověď zní, že vskutku nejhorším povoláním je řidič v Soumraku. Své by Vám o tom mohl povídat věrný šofér Jirka Ginzl, díky Dědku !!!

Šmarjá, málem bych zapomněl na veselou příhodičku. Všudespící Chomík se konečně dočkal a nebude jediným terčem zdejších pošklebků. Tentokráte ho plně nahradila Wendy, která prospala celou cestu z hraní, pouze v Jičíně na benzínce se probrala, aby nám sdělila, že v Bydžově zapomněla kozačky za dva a půl tácu. Už jenom chybí rozlitá plzeň v autě a Choman má vskutku dokonalého nástupce :o)).

Horní Branná

První letošní hraní pod „širákem“ proběhlo v sobotu 22.května v zámeckém areálu v Horní Branné. Dle, těžko pochopitelného, nařízení obce musela být zábava ukončena již o půlnoci, tedy zrovna v nejlepším. Je to škoda, můžeme nadávat, můžeme protestovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat :o). Každopádně akce to byla povedená a to je hlavní. Vzhledem k brzkému konci by si normální člověk pomyslel, že se alespoň dostaneme včas do postele, jenže my asi nejsme normální lidi. Příští týden nás čekají volby a nevím jak Vy, ale já už mám jasno – zvolím tu stranu, která bude mít v programu, že zruší všechny nonstop báry… :-)

Studenec

Tradiční sjezd a závod veteránů se konal ve Studenci v sobotu 29.května. Večer byl zakončen taneční zábavou, kterou ve svižném tempu rozjeli naši kamarádi Dědci od Turnova a následně jsme šli na podium vymrznout i my :o). Na to, že za tři neděle se už zase začne zkracovat den, tak jsme si toho tepla zatím mnoho neužili, divnej čas. Ale i přes tu klendru se Vás sešlo dosti a ačkoliv jsme zásadová kapela, která si nepotrpí na přídavky, tak tentokrát jsme se museli tuším dvakrát vracet a hodit do placu ještě další píseň. Berte to, prosím, jako omluvu za výpadky zvuku, které jsme nemohli nijak ovlivnit.

Vtipná příhoda asi moc srandovně nevyzní ve psané formě, ale pokusím se Vám nastínit slovní přestřelku našich kytáristů: Moclik na Chomana (po té, co se mu podíval do auta) – „Jak to, že máš s sebou jenom jednu bednu ??“ Choman – „To nám musí stačit, beztak ji ani nevychlemstáme.“ Moclik – „Jenže já mluvím o aparátu…“

Mladá Boleslav a Jaroměř

Počátkem června se konečně dostavilo téměř letní počasí, takže jsme si oba víkendové koncerty parádně užili. V pátek 4.6. jsme hráli na nádherném koupališti v Mladé Boleslavi, kde mají v kiosku tak dlouhé klobásy, že jeden konec máte ještě v puse a druhej už z vás dole leze :o)). Naše roztržitá paní učitelka si tentokráte zapomněla na podiu kytaru i se stojánkem. Do rozjíždějícího se auta nám obé na poslední chvíli donesl zvukárčik (díky!!). Jó Wendy, já Ti to říkám pořád, že je lepší s parkinsonem trochu vylít, než s alzheimerem zapomenout vypít… :-)

V sobotu po obědě jsme se přesunuli do Jaroměře na festival Pevnost 2010. Úžasné prostředí v areálu bývalé vojenské tvrze dodávalo celému festu nezapomenutelnou atmosféru. Náš kamarád Aleš Brichta měl ve své kariéře již podruhé tu čest si zahrát před náma a jak pravil Moclik, Aleš sice ještě neví, že je náš kamarád, ale prostě je to tak. Po našem hodinovém vystoupení jsme se mohli začít plně věnovat svým různorodým zálibám, takže jsme se všichni sešli u stánku s plzeňským… Při mé taneční kreaci (na nějakej ploužák od Škworu) jsem jakýmsi nedopatřením vytrhl Vendulíně z ucha náušnici a všichni jistě víte jak ucho dokáže krvácet. Snažil jsem se zachránit situaci sháněním dárce krve stejné skupiny. Na otázku „vole, co máš za skupinu?“ odpověděl mžourající Choman, že Soumrak… Naštěstí to s tím krvácením nebylo tak hrozný, vlastně krev netekla vůbec, ale ženský strašně přeháněj :-). V Jaroměři jsme pro změnu málem zapomněli čurajícího Chomíka, kterej za náma utíkal ještě s pindíkem venku :o). Cesta domů byla veselá, na benzínce jsem si koupil pro pocit jistoty dvě pivka, ale známý zloděj piv využil nad ránem mého spánkového deficitu a jedno mi ukradl, prej aby měl co k snídani, prevít, měli jsme ho nechat na fesťáku i s tím pinďourem... V neděli odpoledne jsme s basmenem ve zkušebně vykládali aparát a vypadl na nás z auta čísi batoh. Nejsme žádní slídilové, ale jeho obsah nás vskutku zaujal: v útrobách této mošny byla krom not ještě vařečka a antikoncepční pilulky… Naše nedělně bystré hlavy po čtvrt hodině usoudily, že majitelem asi bude některá z našich holek, páč proč by si Moclik bral na hraní vařečku, že…

Horní Sytová a Jeníšovice

V pátek 25.června jsme prvně zavítali do přepěkného areálu pionýrského tábora u hotelu Jizera v Horní Sytové. Místní nadšenci z řad dobrovolných hasičů připravili krásné zázemí a až na ukrutnou zimu, která se linula od řeky, nám skvěle vyšlo i počasí. Děkujeme za pozvání !!!

Hned druhý den nás čekalo hraní v Jeníšovicích u Turnova. Abych nebyl nařknut, že si dělám stále šoufky hlavně z Chomana, tak musím prásknout jednu příhodičku i na sebe – doslovný přepis mého rozhovoru s Moclikem o půlnoční pauze: MOCLIK: Vole, nechtěl by ses už konečně naučit ty texty zpaměti a vyhodit ty papíry, ve kterejch se furt přehrabuješ ?? JÁ: Chtěl, jenže to nejde, pančto si poslední dobou vůbec nic nepamatuju… MOCLIK: Nojo, stárneš… Hale, budeme dneska hrát Řeckou hymnu ?? JÁ (s blaženým úsměvem na rtu): Ty vole, stárneš taky, dyť jsme ji už dneska hráli, hnedka ze začátku !!! MOCLIK: Jo hráli, ale to byla zvukovka ! Ty texty si tam vážně radši nech… Konec rozhovoru, odchod na zelenou. Ranní cesta domů byla veliká romantika, východ slunka nad Českým Rájem, mlhavý opar vůkol hradu Trosky a do toho jakési podivné žbluňkání v autě – pohled na předkloněného Chomana ze mě dostal jedinou větu – Choman chčije !! Wendy mě poopravila a povídá, že asi „jenom“ blije !! Vyvedl jsem ji z omylu větou, že alkoholici neblijou a vyjmul jsem Chomanoj z klína lahev plzně, kterou křečovitě držel oběma rukama i nohama, ale ve spánku se celej převrátil i s flaškou, která nám tradičně potřísnila celé vozidlo, nic se nezměnilo…

Jak jistě všichni víte, tak naším dvorním zvukařem jest mr.Afroš. Pouze ve výjimečných případech s náma pošle někoho jiného a tak tomu bylo právě v sobotu, kdy nás zvučil Martin Burket z Přelouče. Velice si ceníme Afrošova zodpovědného přístupu k věci, kdy Martinovi mailem detailně popsal cestu na místo činu a zároveň i těleso naší kapely. Jenže evidentně nečekal, že nám to dá Martin přečíst. Takže Vám sem nyní dám kopii onoho mailu, ve které se můžete dočíst, jak nás pan Africký po pěti letech téměř rodinné spolupráce ohodnotil…

Zdravím,
V příloze zasílám stage plan kapely a fota z loňské akce v Jenišovicích. Cesta do Jenišovic. Pokud pojedete od Jičína tak pokračovat průtahem přes Turnov směr Praha, po projetí na konci Turnova odbočit na sjezdu do prava směr Železný Brod... (nyní následuje tak podrobný popis trasy, že by Afroš mohl klidně tvořit mapy pro navigace) ...hned po pravé straně je koupaliště. Na něm se to koná. Kontakt na kapelu: Radomír Psota: 602587300, Roman Kopáček 725855331 web: www.soumrak.com.
Upozornění!!! Veškeré technické otázky konzultovat se mnou, protože členové souboru jsou schopni maximálně zastrčit zásuvku, nic víc. A varuji před jejich velice zvláštním smyslem pro humor, což pohopíte ihned po návštěvě jejich webu.
A POZOR NA PROVOKACE ZE STRANY SOUBORU OHLEDNĚ ZELENÉHO NÁPOJE. Většinou to končí komatem. Cena dle dohody. Vyplatí klávesák.
Velice děkuji za pomoc.
S pozdravem Novotný Michal, ATK Turnov sound-light

Krakonošovy letní podvečery

Již třetím rokem vystupuje náš soubor na krásné prázdninové přehlídce regionální kultury v Jilemnici na rynku. Letos na nás vyšel dokonce velmi lukrativní čas – na závěr celé akce v sobotu večer. Jenže naše prokletí opět nezklamalo… Po měsíci sucha přišel první deštík a nebyl to deštík, nýbrž chcanec jako kráva. Když jsme v hospůdce Pod věží ladili formu, tak jsme si říkali, zda-li má vůbec cenu vytahovat aparát, páč v tomhle počasí zákonitě všichni půjdou domů. Bylo pro nás vskutku šokující, kolik lidiček zůstalo až do úplného finále. Dvouhodinová produkce nás ovšem vysílila natolik, že jsme byli nuceni načerpat nové síly v nonstop báru a následně ještě večírek pokračoval u mě „na vejminku“. Asi v půl šesté ráno dostala Adélka rozum a šla spát. Rozhodl jsem se tedy probudit na terase chroptícího Chomana a uložit ho do nejbližšího čtyřlůžkového pokoje. Dobré ráno, dobrou noc, Soumrak jde spát, spánkem klidným a nevinným…
UF !!! Poledne v tom okamžení, Aduš, která si namalovala na hlavu novej obličej, byla rázem jako nová a hrozně mě přemlouvala, abych opět vzbudil Chomana a šli jsme s ní do krčmy na obídek. Jdu tedy nahlédnout do Chomanova příbytku – za těch pár hodin stihnul rozválet všechny čtyři postele a dvakrát nachcat pod okno na koberec (Choman tvrdí, že v noci asi pršelo a on zapomněl zavřít okno). No nic, slovo dalo slovo, hodku jsme počkali, než se Choman vykaká a už vcházíme do lokálu, kde naše rozkošná dívenka rovnou objednala „tři plzně a tři česnečky, prosím“ :o). Při pohledu na tu naši rozmačkanou partičku si tak říkám, že je dobře, že se teď 14 dní neuvidíme, jenže v tom mi zazvoní tydlifón… Volají kluci z WIXu ohledně společného hraní příští víkend, takže si od sebe opět neodpočineme a v pátek v Chutnovce u Turnova repete… Život je rokenrol :o).

Chutnovka

V pátek 23.července vyrazil Soumrak do obce Chutnovka u Turnova. Tato víska je nám již delší dobu známa, neboť zde bydlí Milan Lamač, u kterého jsme nahrávali naše první cédeso. Nu a nyní jsme na místním hřišti předskočili před skupinou W.I.X. S prvními tóny přišly i první kapky deště a čím rychleji jsme hráli, tím více pršelo… Taneční parket bohužel nebyl krytý a tak většina návštěvníků (až na nejodolnější výjimky) postávala pod přístřešky u stánků, kde jsme nakonec skončili i my a to Vám povím, bylo hodně veselo… Chvála všem dívkám a klukům, kteří i v tomhle nečase vážili dalekou cestu z Kruhu, Roztok, Libštátu či Bělé, díky Vám !!!

Přelovice

Do téměř 100 km vzdálených Přelovic jsme se vypravili v sobotu 31.července. Tentokráte s námi nemohla jet Wendy, která podcenila teplotu nočních mezí a nyní leží a sténá (bohužel bolestí). Poblíž Přelouče nás přivítal klasický zábavový areál na kraji vesnice, spousta lidí, kteří se z okolních obcí sjížděli na kolech už od osmé večerní. Za soumraku jsme spustili svoje dvě série, s nimiž jsme předskočili před místní legendou - kapelou Unisono, která tu údajně 20 let nehrála. Ani se netěším, až tohle budeme moct o nějakém parketu prohlásit i my :o). Děkujeme všem odvážným tanečníkům, pančto na předkapelu se většinou netančí :-). Po naší produkci následovalo pro nás tak typické občerstvování se a po dlouhém zvažování, zda-li jít do klobásy, řízku nebo do píva, jsme se rozhodli, že si dáme vše…
Cestou domů padl návrh navštívit ještě zábavu v Peřimově, ale během vykládání aparátu jsme se nad sebou zamysleli (asi prvně v životě)… Osvítil nás totiž duch svatej a povídal: „stejně tam budete jen voplendovat, chlastat u toho zelenou, ráno si nebudete nic pamatovat a bude vám ukrutně zle…“. Bylo tedy rozhodnuto, jde se spát. Takhle zodpovědnou kapelu nemá ani Pepa Zíma. Příští víkend vypadá však extrémně náročně, takže si jistě vše vynahradíme :o)).

Tatobity a Třtěnice

Během víkendu nás čekalo troje hraní, ale díky nepřetržitému dešti byla akce ve Svijanském Újezdu bohužel zrušena. Tož jak to všechno bylo od začátku do konce ?? To kdybych si pamatoval… Sesbírám střípky v mé mozkovně a pokusím se sepsat nějaký smysluplný elaborát.
V pátek 6.srpna jsme zavítali do kulturního domu v Tatobitech. Venku lilo a útulný sál byla ta nejlepší varianta pro letní tancovačku. Již cestou na hraní jsem se do krve požral s Chomanem, jelikož jsem mu v časovém presu odmítl zastavit u benzínky pro pivo. Naše přátelství tím utrpělo velmi hlubokou tržnou ránu a zřejmě již nikdy nebudeme tak dobří kámoši. Díky tomu jsem celou zábavu prožil jakoby v transu a téměř nic si nepamatuju, jen ukrutně vyčítavý a smutný pohled mého bývalého kamaráda…

Pár hodin spánku ani zdaleka nestačilo na regeneraci organismu, který byl poničen Rohozeckou jedenáctkou. Přesun do Třtěnic proběhl zdárně (dokonce sem trefila i Aduš) a točený Staropramen nám opět vrátil chuť do života. Veškerou produkci ovšem zhatil zvukař, který ani netušil co je to mixážní pult, natož ty čudlíky na něm… Se skřípěním zubů jsme „naslepo“ odehráli náš set a pak nastoupila Argema, během jejíž produkce jsme zodpovědně zapili moclikův svátek. Při čůrání na záchodě mě napadlo, že bych mohl změřit množství vylučovaných tekutin. Dopil jsem tedy pivko a kelímek přiložil k orgánu. Věřte tomu nebo ne, naplnil jsem ho dvakrát a furt to teklo. Nosíme v sobě neuvěřitelnej kanystr. Cesta domů musela být pro našeho šoféra Dědka hotovým utrpením. Kdyby bylo cestou dvacet benzínek, tak si necháme zastavit u všech. Inu koukněte se do fotek, jsou tam i nějaké bonusové záběry z Moclikova mobilu. Jenže komu by se ve čtyři ráno chtělo domů, že… Mejdan opět pokračoval u mě na terase. V půl sedmé ráno jsem vzal do náruče spícího Chomana a uložil ho do nejbližší postele. Když jsem přes něj dával peřinu, tak otevřel jedno krvavé oko a pravil: „chtěl bych být víc než přítel tvůj…“. Takovéto vyznání mi už dlouho nikdo neřekl. V poledne jsme poobědvali několikero Primusů a pak sem musel Chomrsoj slíbit, že na stránky nic nenapíšu, páč by si o nás mohl leckdo myslet, že jsme „jiní“. To, že spolu spíme, ještě neznamená, že spolu spíme…

Dolní Sytová

…je zcela normální udělat si v neděli zábavu ??? Ano, pořadatelé v Dolní Sytové evidentně dobře vědí co dělají, neboť nám chvílema připadalo, že v Krkonoších se v pondělí prostě do práce nemusí. Několik stovek lidí kalilo 15.srpna u Splavu jako o život a pod podiem to vřelo jako na fesťáku v Trutnově :o). Původně před námi měla vystoupit skupina DHP, ale ze zdravotních důvodů (průjem v kapele) museli svoji účast zrušit. Nastolený problém jsme vyřešili vskutku šalamounsky, místo předkapely před náma bylo ticho (do kterého pouštěl dýdžej Afoš nějaké neopunkové hity). Po zábavě jsem slíbil Moclikoj, že už tu nebudu rozebírat alkoholicko bujaré pitky našeho souboru, že prej si každej musí myslet, že ukrutně kalíme, což není pravda. Takže dnes bych se rád zmínil o Urbym, který pil celý večer pito a o Adélce, neb ta do sebe lila semtexové nápoje. S oběma zmíněnými byla ohromná legrace, předpokládám :-). Díky Vám všem, kteří jste dorazili a v pondělí trpěli stejně jako my, díky pořadatelům za nádhernou akci, díky Krakonošovi za letní noc bez deště, díky celému našemu technickému teamu, zvukem a světly počínaje a fotografy nekonče, díky obětavému řidiči Dědkovi, že to s náma vydržel, díky Božkovu za pondělní demenci a já osobně bych ještě rád poděkoval zbytku souboru, který má strach o mou linii, a sežrali mi tak celou večeři.
PS: poslední fotka konečně veřejně odhalila moji orientaci…

Mříčná

V sobotu 28.srpna se v české kotlině konaly celkem dvě zásadní události. Ozzy Osbourne koncertoval pod horou Říp a Soumrak pod horou Strážník, tedy ve Mříčné. Celodenní deštivo a večerní mrazivo pořadatelům a ani nám na náladě nepřidalo, ale opět jste dokázali, že v Kérkonoších vydržíte všechno a nenecháte se odradit počasím ani naší muzikou. Díky všem. Celá zábavka byla ve znamení hektolitrů svařáku, ale pivním znalcům nevadilo, že jim pěna zamrzá u pusy a pořadatelé nám jen silou vůle uhájili pár posledních žejdlíků, abychom mohli zapít výbornou večeři. Jak říkají kluci od Splavu: „Vždycky je nejhorší vyhnat po zábavě z areálu poslední opilce, ale když tady hraje Soumrak, tak ráno vyháníme kapelu…“. O pravdivosti tohoto tvrzení se nyní přesvědčila i Jana, neboť asi „ve čtyři ráno“ nám donesla hrnec se svařákem a pár kelímků - se slovy „dopijte to“ zavřela poslední stánek, zhasla a odešla spolu se zbytkem domorodců domů. Jak řekla, tak jsme udělali, páč ženský se musej poslouchat. Následoval ještě kraťoučký dýchánek u Chomana a já Vám nyní musím přinést další díl reportáže o jeho holobytu. Jestli si myslíte, že tento starý mládenec žije v nějakém nepořádku, tak se silně mýlíte. Ve špajzu má až po strop precizně vyrovnaný celý regál piv značek všemožných, všechny jsou pěkně etiketou dopředu a v celém uspořádání je hluboká myšlenka a promyšlený systém. V pondělí se totiž pije pivo Bránické, v úterý Gambrinus atd… Jelikož bylo skoro šest ráno, tak Chomanoj docvaklo, že už je vlastně neděle (díky bohu) a vyndal z lednice Plzeňské, paráda. Cesta domů na Chmanově kole, v dešti a s blatníky sloužícími spíše pro ozdobu, kdy mi bláto cákalo do mrazem otevřené huby, tak to už taková paráda nebyla, ale každopádně na tuto poslední prázdninovou tancovačku budeme ještě dlouho v dobrém vzpomínat. Díky !!!

Kacanovy a Třtěnice

Pravidelní čtenáři této kroniky jistě ví, že zpravidla v pondělí ráno se tady dozvědí, co ta naše kapelka zase o víkendu prováděla. Tentokrát uděláme malou výjimku, ke které mám hnedka tři dobré důvody: 1) si to pořádně ani nepamatuju, 2) stav mé tělesné schránky mi nedovoluje žádné velké psaní, 3) to, co si pamatuju, byste nám stejně nevěřili… Takže jen ve stručnosti. V pátek 17.září jsme hráli v Kacanovech u Turnova na takové menší oslavě narozenin, kdy si pan oslavenec na koupališti postavil podium, pozval pár kapel a nakoupil asi 2 kamiony chlastu a jídla. Produkce Soumraku skončila o půlnoci, takže se dalo očekávat, že se dostaneme brzy domů, do své postýlky. Když jsem se v sobotu ráno v Kacanovech na zemi probudil, zjistil jsem už prvním pohledem, že jsme asi domů neodjeli. Z projekce na zdi na nás řval Pepa Vojtek, že prej „všechno bude jako dřív“, což mě malinko uklidnilo. Vzbudil jsem vedle chroptícího Chomana, na němž mě hnedle zaujalo, že má na sobě moji bundu – upozorňuji, že POUZE moji bundu, jinak nic. Když se basmen dostatečně probral, sdělil mi, že co mu paměť sahá, tak šel zřejmě v noci čůrat a omylem spadnul do bazénu… No nic, vždyť všechno bude jako dřív. Osušili jsme alespoň základní ošacení (fusekle a spodky), aby můj kolega mohl mezi lidi a nenápadně jsme se vytratili z místa činu. Krásné slunečné ráno nás uvítalo a procházka po vsi nám velice prospěla. Ale co čert nechtěl, na druhém konci této vísky tou dobou zrovna otvírali hospůdku, útulnou a vytopenou. Polívčička a plzeňský všelék nám opět vrátili chuť do života, ale zároveň nám začínalo docházet, že večer zase hrajeme a nemáme se jak dostat domů, páč nám zbytek kapely nenechal ani jedno auto a navíc nám stávkovaly oba mobily (mně došla baterka a chomanův nešel ani zapnout). No nic, dáme ještě kus, dyť všechno bude jako dřív… Když se asi ve tři odpoledne v lokále objevila naše Wendy, připadalo mi, že vešel anděl. Naložila si nás do auta a odvezla do Třtěnic. Zde byla akce poznamenána ukrutnou zimou a nízkou návštěvností, což nás moc mrzí, protože pořadatelům muselo dát připravení takovéto celodenní atrakce s ohňostrojem spoustu práce. Škoda. Cesta domů byla lemována ještě pár benzínkama a pod dojmem, že jsme s Chomanem asi nesmrtelní, nechali jsme se vysadit ještě v jilemnickém nonstop báru, kde už nám ráno v pět skutečně došly i poslední síly, ale což, dyť všechno bude jako dřív… :o)

Vinobraní v Kruhu…

Není nad to, když si po náročném víkendu uděláte ještě náročnější pondělí, že ?? Dalo se to přežít hlavně díky úternímu svátku, kterej většina z nás strávila ve vodorovné poloze. Datum 27.září se pomalu stává tradicí pro podzimní tancovačku v kružské sokolovně, kam rok od roku chodí více a více lidí, což nás vážně hřeje u srdce. Někde jsem se doslechl, že poslední zářijový víkend se v Kruhu každoročně konalo vinobraní, čemuž popravdě moc nerozumím, neboť vinná réva v našem mrazivém podhůří během krátkého léta nestihne ani zakořenit, natož dozrát. Nicméně uznávám snahu našich předků, protože i neúspěch je dobrej důvod pro pořádnej mejdan a víno se nakonec nechá koupit všude. Takže z úcty k našim pradědům a prabábám zavedli jsme od letoška opět tradiční „Kružské vinobraní“ !!! Na letošním ročníku se krom neskutečného množství kořalky (kterou byl politej snad celej sál) vypilo ještě několik sudů Svijan a samozřejmě i Plzně. A nechyběl ani klasický vinobranský guláš, který jste si mohli dát i v podobě zvýhodněného menu – viz. fotky. Průběh zábavky komentovat nemá smysl, prostě to byla paráda a snad odpustíte místnímu sálu špatnou akustiku, se kterou bojoval mr.Afroš velice statečně až do ranních hodin, neb ozvěna se tam tluče ještě dneska :o). Možná jen kvůli tomu, aby bylo co psát do kroniky, ocitl jsem se po zábavě opět u Chomana v kuchyni, kde jsme při lahvovém pivku vedli neskutečně oduševnělé řeči. Návrat do rodných Roztok v půl sedmé ráno asi nikoho nepřekvapí, ale věřte, že pěšky jsem z hraní přišel vážně prvně…

Jablonec nad Jizerou

V sobotu 23.října jsme byli přizváni do Jablonce nad Jizerou na festiválek Podzimní rockování. Jednalo se o jakousi přehlídku rockové a punkové muziky - my jsme samozřejmě zastupovali PUNK. Naše vystoupení mělo začínat o půlnoci, což byl od pořadatele docela riskantní krok, jelikož u nás není jistota, že tou dobou ještě poznáme svoje nástroje… Na akci jsme tedy raději dorazili až v deset večer. Cesta ke vchodu do KD byla lemována několika ležícími těly a nechyběla ani přehlídka vyvrhnutých obědů. Hnedle se nám krom kufru zvedla i nálada, neb uvedené příznaky jsou vždy známkou povedeného mejdanu. A nepletli jsme se. Plný sál lidí, z nichž někteří, dle oblečení soudě, uznávali vskutku zvláštní kulturní přesvědčení :o). Pauzy mezi kapelama vyplňovali plivači ohňů, kroutící se dívčina (hadí žena se tomu myslím říká), která evidentně neměla kosti a mnohé další středověké atrakce. Bohužel díky nechtěnému useknutí ruky jednomu ze šermířů se čas našeho začátku skoro o hodinu a půl protáhl, takže jsme začínali hrát v době, kdy už normální zábavy končí. Pár lidí už se odebralo k domovům a sál malinko prořídl, ale i tak zde zůstalo ještě stále hodně posluchačů a my jsme hráli snad do půl čtvrté do rána. Bylo to fajn, díky. Cestou domů nám Choman odmítl zastavit v Jilemnici v nonstop báru, že prej by nás od tamtud už nedostal, tak jsme si s Wendy, pod pohrůžkou násilí, vymohli alespoň snídani ve Studenci na benzínce. Punk’s not dead !!!

Tatobity

30.října se ve zmíněné obci konala zábava pivovaru Rohozec. Točilo se zde veškeré pivo, které tento podnik produkuje a každý druhý žejdlík byl zdarma. Osobně bych se domníval, že třeba malinové pivko bude těžko hledat svého kupce, ale Moclik s Fanoušem byli jiného názoru a lili ho do sebe jak za mlada malinovku. Po zábavce za mnou do šatny přišel jistý mládenec a vyzval mě k baru na panáka. Díky němu jsem si uvědomil, jak jsem vlastně slavnej. Tento chlapík si mě totiž pamatuje, jak jsem hrál proti Rovensku fotbal. ANO jsem slavný fotbalista, lidé ze sportovní branže mě poznávají i po tolika letech a desítky kilometrů od domácího stadionu !!!
Na zpáteční cestu si Wendy koupila kornout slanejch tyčinek a stále je v autě podávala někomu dozadu. Bylo mi to divný, neboť vzadu všici spali, ale neřešil jsem to, měl jsem totiž spoustu starostí s obsluhou autorádia… Tyčinky jsem našel až druhý den na zemi v autě, rozšlapané na kaši a tradičně zalité Chomanovým pivem. Wendy jim je prostě ze zvyku podávala a ani si nevšimla, že je nikdo neodebírá a padají na podlahu :o). Během snídaně ve Studenci na benzínce si Choman vyprosil, aby nás Dědek odvezl ještě do Jilemnice, což se také stalo. Jenže před nonstopem se nikomu nepodařilo Chomana vzbudit a tak jsme jeli pěkně domů, jako spořádaní mládenci. V neděli odpoledne jsem spatřil tu ukrutnou spoušť v autě (tyčinky byly nastrkaný i v autorádiu…) a píšu Chomrsoj textovku, ve které jsem mu popsal stav vozu a doplnil jsem něco ve smyslu, že je hovado. Obratem mi přišla odpověď: „Tyčinky měla Wendy. Já nic, já muzikant.“
Závěrečná otázka zní: Víte jak to vypadá, když usnete s hlavou v převodovce ? Mrkněte se do fotek na Adélku :o))).

Kacanovy

Kacanovy nám jsou známy již od konce léta, neb tehdá jsme zde hráli na narozeninové oslavě probíhající na koupališti. Onehdá jsme se s Chomanem z pátečního hraní vrátili v neděli ráno… No nic.
V sobotu 13.listopadu si nás oslavenec pozval znovu, ale tentokráte uspořádal s partou přátel veřejnou akci na sále místního kulturáku. Úžasné prostředí, útulný sál, krásné dívky, nádherná šatna, veliké podium, dlouhý bar, točená plzeň, točené prase (na grilu), venku teplá letní noc, prostě paráda. Vzhledem k tomu, že zde hrajeme už podruhé, tak Adélka trefila téměř až na místo – skončila bezradná v Sedmihorkách… :o). Naopak naše věrná „eSGéčka“ (neboli Soumrak Girl) z Libštátu jely ve zmíněný večer do Bozkova na Tři ségry, ale před Semilama špatně odbočily a tak se neplánovaně ocitly v Kacanovech, kde už zůstaly :-). Také nevím proč mě na sále zdravila s vřelým úsměvem asi polovina naprosto cizích lidí, ale zřejmě jsme při poslední štaci udělali s Chomanem na místní obyvatelstvo skutečně hluboký dojem… Tentokráte jsme se však rozhodli, že hned po hraní zmizíme domů, abychom zde zase dva dny neskejsli… Jenže dostat od baru Moclika bylo téměř nemožné. Nejdřív jsem se pro něj z nastartované dodávky vrátil já (měli tam ale fakt dobrýho Jagermaistra), pak pro nás přišel Chomanovec a nakonec už jsme tam zase postávali všichni. Po veřejné Dědkově přísaze, že nám opravdu zastaví v Turnově na benzínce, jsme nakonec všichni svorně opustili tuto milou vísku, do které se určitě zase rádi vrátíme. Díky !!!

Roztoky

Minulý týden si to v poledne frčím do práce, když tu si mne stopnul nějaký klučina, který chtěl hodit do Jilemnice. Během rozpravy v autě mi mimo jiné sdělil, že je žáčkem naší Vendulky, na čemž by nebylo nic abnormálního, kdyby mi v zápětí nepoložil tuto otázku: „A proč šla paní učitelka hrát do Soumraku, to vám tam někdo umřel ???“. Pravda je, že jsme s Chomanem v pátek statečně zapili Kristovy roky, což při našem životním stylu čekal asi málokdo, ale na umírání to v kapele zatím fakt nevypadá. Pesimista Choman mi během večírku špitl do ucha: "Tak, a máme třetinu života za sebou, kámo..." :o). Mimochodem pár fotek ze zmíněné oslavičky najdete na konci galerie z Roztok.

Po pátečním mecheche nám nikomu nebylo dvakrát do zpěvu, ale sobota 20.listopadu prostě patřila zábavě v Roztokách, kde jsme měli předskočit před skupinou Unisono. Sebrali jsme tedy všechny síly a vložili je do našeho hodinu a půl dlouhého setu písniček, který jste přijali vřele a my Vám za vše děkujeme. Nyní si musíme dát pár týdnů oddych, jelikož už nejsme nejmladší a bojíme se, aby nám někdo neumřel… :o).

Vítkovice

Tak a máme to za sebou… Celoroční „šňůrku“ jsme tradičně zakončili ve středu 29.prosince ve Vítkovicích, kde se konal již pátý ročník této předsilvestrovské merendy. Ještě pár hodin před akcí to skoro vypadalo, že budeme muset vše zrušit, neboť problémy nás provázely skutečně na každém kroku. Nejprve totálně zkolabovala Afrošova Awia, takže jsme museli plně naloženej furgon dotáhnout až do zasněžených Vítkovic a veškerou aparaturu bylo nutno nosit po schodech, protože k zadnímu vchodu nebylo možné tento tank dostat. Při nakládání nástrojovky v Jilemnickém kulturáku se s náma zasekl výtah a už jsme mysleli, že v něm strávíme zbytek roku. Během stavby světel si technik Lukáš uřízl kus prstu a musel být odvezen do špitálu. Problémy s kytarama při zvukovce už ani nebudu popisovat, prostě když se daří, tak se daří :-). Nicméně následná zábava nám veškeré stresy plně vynahradila. Díky Vám všem, kteří jste dorazili, díky holkám, že uspořádaly autobusový zájezd, díky pořadatelům, zkrátka DÍKY. Příští rok se na všechny opět těšíme v plné parádě.
Váš SOUMRD band.